Na konci ledna 2013 Senát zamítl novelu o tzv. přechylování. Šlo o doplnění zákona o matrikách. Podrobnosti se dají najít v dokumentech senátu.
Diskuse, vyvolaná touto novelou, již probíhá delší dobu. Není to ani tak diskuse. Je to spíše střetávání ochránců češtiny a "zbytku světa".
Jsem rád, když v dnešním globalizovaném světě někdo bojuje za češtinu. Očekával jsem však větší angažovanost feministek a bojovníků za svobodu jednotlivce. Proč kauza nevyústila v dichotomní spor těchto dvou táborů? Připadalo by mi opravdu přirozené, že ženy budou chtít hrdě nést znak ženskosti v koncovce jména a naopak, že jiná skupina bude na první místo dávat svobodu jednotlivce - tzn. vybrat si právo užívat takové jméno jaké chci a né jaké mi přikazuje zákon. Namísto toho iniciativu převzali strážci jazyka. Spor se tak přenesl do jiné roviny: Je jazykový předpis v dané lokalitě nadřazen svobodě jednotlivce? Senátoři mají v tomto sporu jasno. Svoboda jednotlivce je až na druhém místě.
Co z toho plyne pro občana? Má se bát, nebo radovat? Každý předpis někoho omezuje, to je ostatně smyslem předpisů. Každý předpis by však ve svém důsledku měl sloužit celku. A tady se nabízí otázka výhod a nevýhod. Na jednu stranu vah dáme množství (ale jaké?) zachráněných "českých" příjmení a na druhou množství (ale jaké?) občanů zbavených práva si svobodně vybrat své jméno. Mám češtinu rád, ale nemohu se zbavit jakési pachuti v tomto způsobu její ochrany. Je zákonná norma opravdu to pravé ořechové jak bránit češtinu?
