O přechylování, o svobodě.

Na konci ledna 2013 Senát zamítl novelu o tzv. přechylování. Šlo o doplnění zákona o matrikách. Podrobnosti se dají najít v dokumentech senátu.

Diskuse, vyvolaná touto novelou, již probíhá delší dobu. Není to ani tak diskuse. Je to spíše střetávání ochránců češtiny a "zbytku světa".

Jsem rád, když v dnešním globalizovaném světě někdo bojuje za češtinu. Očekával jsem však větší angažovanost feministek a bojovníků za svobodu jednotlivce. Proč kauza nevyústila v dichotomní spor těchto dvou táborů? Připadalo by mi opravdu přirozené, že ženy budou chtít hrdě nést znak ženskosti v koncovce jména a naopak, že jiná skupina bude na první místo dávat svobodu jednotlivce - tzn. vybrat si právo užívat takové jméno jaké chci a né jaké mi přikazuje zákon. Namísto toho iniciativu převzali strážci jazyka. Spor se tak přenesl do jiné roviny: Je jazykový předpis v dané lokalitě nadřazen svobodě jednotlivce? Senátoři mají v tomto sporu jasno. Svoboda jednotlivce je až na druhém místě.

Co z toho plyne pro občana? Má se bát, nebo radovat? Každý předpis někoho omezuje, to je ostatně smyslem předpisů. Každý předpis by však ve svém důsledku měl sloužit celku. A tady se nabízí otázka výhod a nevýhod. Na jednu stranu vah dáme množství (ale jaké?) zachráněných "českých" příjmení a na druhou množství (ale jaké?) občanů zbavených práva si svobodně vybrat své jméno. Mám češtinu rád, ale nemohu se zbavit jakési pachuti v tomto způsobu její ochrany. Je zákonná norma opravdu to pravé ořechové jak bránit češtinu? 

http://www.severskelisty.cz/jazyk/jazy0051.php 

http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=770224

Být občanem

Přímá volba prezidenta je za dveřmi. Občan má možnost se projevit. Jaká kriteria budou při výběru kandidáta převládat? Kdo má na 5 let být "naším" prezidentem? Čeština je trochu genderově nefér. Za termínem prezident se více skrývá pan, než paní. Je to škoda, výběr je dobrý.

Jaká měřítka zvolit? V naší kotlině se často objevuje skeptický přístup. Jeden směr velí zvolit někoho seriozního, rozumného a hlavně s vysokou pravděpodobností (z)volitelnosti. Často to vede k zakonzervování stávající politické garnitury a k zanášení už tak zabahněného českého kačáku. Druhý směr je horší, vede k odmítnutí volby jako takové. Statistika účasti bohužel dokazuje, že nechození k volbám je velmi rozšířené.

Chodím k volbám. K volbám se dokonce těším. Jsem občan a zastávám názor, že společnost se skládá z občanů a povinností občana je chodit k volbám. Není jedinná, ale povinnost to je. V prizmatu volební účasti vidím, že česká společnost má proklatě málo občanů. Prohlížím-li si volební výsledky docházím navíc k závěru, že většina občanů je proklatě rozumná a seriozní. Proč to píši? Abych popsal svůj způsob výběru kandidáta.

Nechci být seriozní. Nechci být rozumný. Mám už plné zuby české předposranosti. Jsem občan. A s tímto odhodláním vyrážím k volební urně.