Na konci ledna 2013 Senát zamítl novelu o tzv. přechylování. Šlo o doplnění zákona o matrikách. Podrobnosti se dají najít v dokumentech senátu.
Diskuse, vyvolaná touto novelou, již probíhá delší dobu. Není to ani tak diskuse. Je to spíše střetávání ochránců češtiny a "zbytku světa".
Jsem rád, když v dnešním globalizovaném světě někdo bojuje za češtinu. Očekával jsem však větší angažovanost feministek a bojovníků za svobodu jednotlivce. Proč kauza nevyústila v dichotomní spor těchto dvou táborů? Připadalo by mi opravdu přirozené, že ženy budou chtít hrdě nést znak ženskosti v koncovce jména a naopak, že jiná skupina bude na první místo dávat svobodu jednotlivce - tzn. vybrat si právo užívat takové jméno jaké chci a né jaké mi přikazuje zákon. Namísto toho iniciativu převzali strážci jazyka. Spor se tak přenesl do jiné roviny: Je jazykový předpis v dané lokalitě nadřazen svobodě jednotlivce? Senátoři mají v tomto sporu jasno. Svoboda jednotlivce je až na druhém místě.
Co z toho plyne pro občana? Má se bát, nebo radovat? Každý předpis někoho omezuje, to je ostatně smyslem předpisů. Každý předpis by však ve svém důsledku měl sloužit celku. A tady se nabízí otázka výhod a nevýhod. Na jednu stranu vah dáme množství (ale jaké?) zachráněných "českých" příjmení a na druhou množství (ale jaké?) občanů zbavených práva si svobodně vybrat své jméno. Mám češtinu rád, ale nemohu se zbavit jakési pachuti v tomto způsobu její ochrany. Je zákonná norma opravdu to pravé ořechové jak bránit češtinu?
Drahy Haso,
OdpovědětVymazatdovol, abych se pripojila k debate otazkou: existuje i jiny zakon, ktery reguluje i jine aspekty cestiny, a nebo jsou tato novela a zakon o matricich jedinou instanci? Ve svem blogu mluvis o obcanech - tento zakon omezuje pouze jednu polovinu obcanu, jen zeny. Chci tim poukazat na fakt, ze muz ma zakonem zastitene pravo si zmenit sve prijmeni dle sve uvahy. Zena nikoliv. Cesky zakon tak castecne omezuje jedno ze zakladnich lidskych prav – pravo na vlastni jmeno.
Zastanci zakona o povinnem preklonovani zenskych jmen nekdy argumentuji ztratou narodni tradice a identity jazyka. Nikomu neujde, ze zenska prijmeni bez -ova jsou jen kapka v mori cizojazycnych elementu v nasi reci, ktere ji dnes percoluji. Dockame se zakona o regulaci ci zakazu uzivani cizojazycnych vyrazu v oficalnich jednanich nasich zakonodarcu a verejnych predstavitetlu? Pochybuji. Takovy zakon, i kdyz by lepe zajistoval celistvost a tradici cekeho jazyka, se totiz neda prakticky vymahat. Odreknout pravo na jmeno jednotlivcum z uz tak nepocetne skupiny zen se zajmem o nepreklonovane prijmeni je na druhou stranu velice jednoduche.
Take obavy o to, ze cestina na takovou zmenu neni vybavena, ze zena s “muzskym” jmenem se proste do ceske vety neda logicky zapojit, jsou podle me, liche. Vyhnout se nejednoznacnym vetam se da jednoduse zmenou slovosledu ci pridanim slova ci vety. Nas jazyk se prizpusobi nasim menicim se potrebam. To mi prijde jako mala obet za to, ze se kazda moje spoluobcanka bude citit plnopravna a vazena.
Co presne dava ceskym zakonodarcum ci scholastikum nad cestinou vetsi autoritu nez jejim ostatnim uzivatelum? Jazyk je zivouci entita ve stavu permanetni evoluce, a patri vsem jejim uzivatelum, bez rozdilu.
Rada propujcim svuj cas kampani za zruseni tohoto absurdnho zakona.
Iveta Bannister